Transplantace kostní dřeně jako léčba cukrovky 1. typu

Základní problém cukrovky 1. typu – absolutní nedostatek inzulinu – má své kořeny v poruše imunitního systému. Tento typ diabetu vznikne, když imunitní buňky spustí patologickou autoimunitní reakci a začnou ničit vlastní tkáň – konkrétně beta buňky slinivky. Tělo si tak nemá jak vytvořit inzulin, který je nutný ke zpracování a využití krevního cukru glukózy. Hladina glukózy v krvi stoupá a rozvíjí se typické příznaky cukrovky – enormní žízeň, hubnutí a únava.

I když je dnes možné diabetikovi v některých případech transplantovat Langerhansovy ostrůvky nebo i celou slinivku, není to přesto vyléčení v pravém slova smyslu. Diabetik se sice částečně nebo zcela zbaví inzulinu, ale musí brát léky potlačující imunitu. Je zde také nemalé riziko, že imunitní systém nové beta-buňky během několika let po transplantaci opět zničí. Mezi další problémy transplantace Langerhansových ostrůvků se počítá i nedostatek biologického materiálu. Na léčbu jednoho diabetika je totiž potřeba získat ostrůvky od dvou až třech dárců. Zkoumají se proto nové možnosti, jak diabetika 1. typu jeho nemoci zbavit, nejlépe spolehlivě a napořád.

Vědci z University of Florida se ve spolupráci s kalifornským City of Hope Medical Center zabývají metodou léčby diabetu 1. typu pomocí transplantace kostní dřeně a následné obnovení buněk produkujících inzulin. V článku nazvaném “Tři zásahy a jseš vyléčen” popisují princip metody, jak by mohlo jít trvale vyléčit cukrovku 1. typu. Transplantace kostní dřeně je metoda, kterou si většina lidí spojí s léčbou onkologických onemocnění. U onemocnění imunity, jako je cukrovka 1. typu, by výměna kostní dřeně pacienta za novou mohla “restartovat” imunitní systém tak, aby již neměl tendenci útočit proti vlastním buňkám.

Druhým krokem postupu je obnovit beta-buňky produkující inzulin. Vědci je chtějí nechat narůst pomocí podání tzv. růstových faktorů. Růstové faktory jsou látky, kterými tělo přirozeně signalizuje buňkám, jak moc a jakým způsobem mají růst – v co se mají vyvinout a kolik jich má ve finále být. Vědci věří, že díky aplikaci specifických růstových faktorů dokáží stimulovat diabetikovy buňky k přeměně na beta-buňky slinivky. U diabetiků 1. typu, kteří mají stále zachované nějaké množství vlastních beta-buněk bude celý tento proces o něco jednodušší. Nedávné výzkumy poukazují na to, že i někteří dlouholetí diabetici 1. typu mají stopové množství beta buněk, které sice nejsou významné z hlediska každodenního života s diabetem, mohou být ale potencionálně využity v léčbě diabetu. Nové buňky schopné produkce inzulinu by u takovéhoto diabetika vznikaly nejen přeměnou jiných buněk, ale také replikací (množením) vlastních zbylých beta-buněk.

Tento výzkum je zatím ve fázi léčení diabetických myší. Úspěšnost kombinovaného použití transplantace kostní dřeně a aplikace faktorů podporujících růst vlastních beta-buněk je  v současné době asi 60%. K léčbě lidských pacientů má tato metoda před sebou nepochybně ještě velký kus cesty. Jak transplantace kostní dřeně tak léčba růstovými faktory jsou metody  v současnosti již používané k léčení jiných onemocnění. Nyní je “pouze” potřeba je vhodným způsobem zkombinovat a upravit tak, aby vyřešily oba problémy nemocných s diabetem 1. typu – autoimunitní reakci a nedostatek buněk tvořících inzulin. Transplantace kostní dřeně by v podstatě znamenala “přeprogramování” imunitního systému diabetika  tak, aby už neútočil na vlastní tkáň, což by znamenalo vyléčení cukrovky 1. typu jednou pro vždy. Už od doby objevení inzulinu v první třetině dvacátého století se doufá v to, že za deset, patnáct let budeme cukrovku konečně schopni vyléčit. Kdo ví, třeba zrovna tento výzkum přispěje k tomu, že se toto přání jednou skutečně naplní.

Autor: Klára Picková, AIDIA

Další články

Více článků »